Kdo si hraje, nezlobí: Je herní konzole dobrý nápad, nebo nebezpečný žrout času?
Digitální zábavu už dávno nelze označit za fenomén posledních let. Naopak jde o docela tradiční záležitost – vždyť se jí ve svém dětství oddávali i lidé, kteří jsou dnes v roli prarodičů. První a druhá generace herních systémů (až na pár výjimek) sice železnou oponou neprošla, ale 80. léta minulého století byla přeci jen o něco veselejší. No a v „devadesátkách“ propuklo herní šílenství naplno. Přesto se i dnes najde spousta rodičů, kteří nad pořízením PlayStationu, Xboxu či jiné mašinky váhají.
A nestanou se z mých dětí maniaci, kteří zapomenou na skutečný svět? To je pravděpodobně nejčastější otázka, která probleskne hlavou zodpovědnému rodiči. A právem. Média v minulosti nelenila a počítačové hry stigmatizovala. Světová zdravotnická organizace (WHO) pak dokonce uznala závislost na hraní za psychickou poruchu. Jeden by řekl, že je vymalováno – do zdravé domácnosti herní konzole rozhodně nepatří… Jenomže to by bylo poněkud krátkozraké.
O závislosti na počítačových hrách se rozmluvil psycholog Masarykovy univerzity David Šmahel. Uvedl, že WHO v diagnostickém manuálu nespecifikovala kritérium času, ale pouze dopady hraní na běžný život. U menších hráčů by měli rodiče dobu strávenou u obrazovky výrazně regulovat a pozorovat, jak moc dítko po digitální zábavě baží – a především se snažit s dítětem komunikovat. V případě problémů pak identifikovat příčinu, tedy důvod, který závislost na virtuálním prostoru způsobuje. Mnohdy jde o „zamaskování“ mnohem závažnějších problémů, před nimiž malý hráč hledá únik v bezstarostném světě her.
Když se na hraní her podíváme z jiného úhlu, zjistíme, že může duševní pohodě prospět. Například během lockdownů, kdy se děti nemohly střetávat s vrstevníky a byly nuceny udržovat sociální kontakty právě prostřednictvím počítačů a konzolí. Problematikou se zabývali renomovaní odborníci z Oxfordu, z jejichž studie následně vyplynulo, že některé videohry (jmenovitě Animal Crossing: New Horizonts od Nintenda) nahrazují pocit svobody a propojení s přáteli.
Resumé? Žadonícímu dítěti klidně ten PlayStation 4 pořiďte. Jen si ohlídejte čas strávený hraním a samozřejmě i obsah videoher. A když si přiobjednáte další ovladač PS4 a čas od času si zahrajete společně, nejenže se královsky pobavíte (a na chvíli vrátíte do svých dětských let), posílíte i vzájemné pouto.